Po úterní návštěvě Motola se stále ještě děsím dalšího setkání s doktory, tak si beru na pomoc manžela. Myslím, že si ani neuvědomuje, jak těžké je čelit takovým lidem a docela jsme se "pohádali" ohledně toho, že práce není všechno a že bych opravdu byla ráda, kdyby mě podpořil...
Nakonec to snad pochopil a udělal si čas a vyrazili jsme spolu na poledne na Karlovo náměstí, do mamocentra. Čekali jsme tam a čekali a čekali... a nakonec jsme se dočkali. Původně jsem si myslela, že si nás pozvou přímo na ten seminář mezi všechny ty doktory a tam mi tedy předloží svůj nápad ohledně léčby, ale bylo to jinak. Skoro po hodině čekání se nás ujal pan doktor... tedy vypadal fakt divně, nepadnoucí oblek, šilhavé oko, mluvil trochu rychle... ale přesně je to ten okamžik, kdy by člověk neměl dát na vzhled :) z pozdějších zkušeností musím říci, že v bílém plášti mu to sekne a je to docela hezký chlap se skvělým smyslem pro humor...
Pan doktor se choval velmi empaticky, hovořil ke mně jasně a na rovinu. Díky předchozím konzultacím jsem už věděla, co mám čekat, tak jsem nebyla příliš překvapená, když mi řekl, že by spíš byl pro odebrání celého prsu, ale vzhledem k mému mládí a k tomu, že na rekonstrukci se pak u nás čeká 3 roky (!), se všichni shodli na částečném výkonu. Také mi zcela jasně vysvětlil výhody a nevýhody obého a nechal konečné rozhodnutí na mě! Prostě mi předložil dvě srozumitelné alternativy, objasnil co která obnáší a dal mi čas na rozmyšlenou... v pondělí se mi prý ozve sestřička z jeho ordinace a domluvíme si přesně schůzku, kde už si dohodneme termín operace.
Ač jsem byla ze vzhledu pana doktora trochu vyvedená z míry, tak jeho chování mě přesvědčilo o tom, že má zájem, dokáže pochopit, že to pro mě není zrovna jednoduché a že mě jakýkoliv zásah do mého těla stresuje...
A hlavně se nedivil tomu, že bych chtěla ještě jedno dítě, i když už mám dvě doma... prostě to vzal jako něco, co je naše přání a je důležité, ač mu nechceme samozřejmě podřídit veškeré naše jednání a zdraví je na prvním místě.
Upřímně řečeno, tak jak jsem byla vyděšená z Motola a nadšená v pana doktora na Bulovce, tak jsem tady byla spokojená, měla jsem pocit, že vše je tak, jak má být a pan doktor ve mě vybudit důvěru. Uklidnila jsem se a alespoň částečně mi spadl kámen ze srdce.
Rozhodla jsem se, že zůstanu v péči všeobecné fakultní nemocnice a svěřím se do rukou onkochirurga, pana doktora Janouška a na operaci půjdu k Apolináři. Následná léčba by pak měla probíhat na Karlově náměstí v budově polikliniky.
Žádné komentáře:
Okomentovat