30. duben 2010

Takové obyčejné datum, obyčejný den, pátek, nic víc... nebýt jedné maličkosti.

Před týdnem jsem byla na kontrole, taková běžná dobrovolná kontrola prsou. Říkala jsem si, že jsem odkojila dvě děti, mám je taková hrbolatá, občas pobolívají a v pravém je maličká bulka velikosti hrášku, tak se nechám zkontrolovat, stojí jenom tři stovky a hodinku času. Tak času to stálo trochu víc, protože se ukázalo, že není všechno v úplném pořádku, ale hned jsem byla objednána na druhý den na biopsii, že se "radši podíváme dovnitř, mladá paní, ať máme jistotu, že je to v pořádku". Ok, proč ne, taky radši budu mít jistotu...

A ta jistota se právě rozplynula... jako pára nad hrncem... držím v ruce papír, na kterém je napsáno:


Punkční vyšetření pravého prsu. Dodány 3 válečky délky 10-15 mm.

Mikro: Ve dvou z válečků zastiženy ložiskově struktury invazivně rostoucího duktálního karcinomu solidně trabekulární struktury. Nádorové buňky mají hojnou eozinofilní cytoplazmu, polymorfní jádra, mitóz zastiženo 6 n a10 polích při velkém zvětšení, grade vy odpovídal dle klasifikace ještě G2 (3+3+1). V oblasti invazivně rostoucího karcinomu ložiskově i komponenta duktální carcinomu in situ solidní struktury (DCIS G2). Struktury nádoru tvoří asi 60 % celkového objemu válečků.

Při imunohistochemickém vyšetření:
Estrogenové receptory se středně intenzivní pozitivitou v 80% jader nádorových elementů.
Progesteronové receptory - v invazivní komponentě pozitivita v 70-80% jader nádorových buněk, v DCIS až s 90% pozitivitou.
Proliferační aktivita zjišťována pomocí Ki-67 - v invazivní komponentě s pozitivitou v 10-15% jader nádorových elementů,v s pozitivitou DCIS 5-10%.
Cerb negativní (skóre 1).
E-cadherin pozitivní.

Závěr:
Středně až nízce diferencovaný invazivní duktální karcinom s komponentou duktálního karcinomu in situ G2.


Nemusím být zrovna věštec, abych pochopila, že mám rakovinu prsu... stejně jako moje obě babičky, stejně jako moje teta... a ač se ke mně paní doktorka chová velmi mile, vše mi vysvětluje, probírá se mnou možné varianty a hovoří cosi o indikačním semináři v pátek 6. 5., tak jsem zcela mimo a se schůzky si nepamatuji vůbec nic... ani jméno té doktorky, v kolik hodin jsem tam vlastně byla a ani to, co mám vlastně teď čekat...


Ne, nejsem v depresi, cítím se divně, zvláštně, jako mimo realitu. Náladu mám relativně dobrou, jsem schopná zavolat manželovi, napsat svým nejlepším kamarádkách zprávu s tím, ať mi proboha hlavně nevolají (co bych jim asi tak říkala? a nejsem ve stavu, kdy chci poslouchat jejich nářky na to, jak je svět nespravedlivý...). A nejvíc se všeho mě trápí - jak to řeknu své mamince, jak to řeknu tatínkovi a co budu říkat sestře?